logo
Český badmintonový svaz

Toto je starý web.

Předseda TMK Josef Rubáš hodnotí nejen rok 2018: "Pořád věřím tomu, že český badminton má na víc! "

Josef Rubáš, předseda trenérsko-metodické komise, právník, trenér, bývalý redaktor webu Czech Badminton a spisovatel. V současnosti jedna z hlavních postav z vedení českého badmintonu bilancuje na konci roku 2018. V čem se český badminton posunul, jaké kroky považuje za mylné a jaké si stanovuje cíle do následujícího roku?  

Pro připomenutí, dá se do pár bodů či vět shrnout co všechno obnáší Tvá svazová funkce? Kde na ni nacházíš ve svém životě čas? Kolik času denně s badmintonem strávíš?
Spolu s kolegy se především snažíme vytvořit fungující sportovní úsek. Vybudovat systém, který v jiných sportech už dlouhá léta funguje: organizaci reprezentace, vzdělávání trenérů, výchovu hráčů, organizovaná metodika. Daleko snazší by bylo jen rozdělit peníze a počkat na další rok, ale já si rád věci komplikuji tím, že se je snažím dělat co nejlépe. (úsměv)
 
Na badminton si čas vždy rád najdu. Denně je to několik hodin, ať už trénování, vzdělávání se nebo práce pro TMK. Výsledek ať zhodnotí jiní, za sebe mohu říct, že se každý den snažím ze všech sil.   
Josef Rubáš při koučování aktuálního mistra ČR Jana Loudy. Foto: Pavel Růžička.

Rok 2018 je téměř za námi, na které momenty z badmintonového prostředí tohoto roku budeš nejvíce vzpomínat? Kdybys měl jmenovat tři události, které by to byly?
Vzhledem k tomu, co všechno se ten rok stalo, bych potřeboval jmenovat tak 300 událostí.(úsměv) Byl to pro mě po všech stránkách nesmírně intenzivní rok, nabitý emocemi, radostí i bolestí, výhrami i porážkami, vším, co práce pro sport přináší.
 
A kdyby měly být opravdu jen tři?
(přemýšlí) Postup českého týmu mužů mezi osm nejlepších družstev Evropy a vítězství Jana Loudy v devatenácti (!) letech na turnaji velikosti International Challenge. To jsou opravdu zcela mimořádné výsledky české badmintonové historie a naplňují nás vírou v lepší příští.
 
A ta třetí?
(dlouze přemýšlí) Nebude to jedna konkrétní událost, ale spíše opakující se okamžik štěstí. Když vidíš, jak se hráči povedlo perfektně zahrát úder, na kterém jste pracovali, nebo když se povede dotáhnout do konce nějaký velký úkol. Věci do sebe začnou zapadat, a ty stále pevněji nabýváš pocitu, že přes všechny ty průvodní nezdary a bolesti má smysl to dělat. V roce 2018 jsem byl opravdu šťastný a velmi si toho vážím.   

Josef Rubáš. Foto: Martin Krpata.  
     
Jaký byl pro český badminton rok 2018 z pohledu předsedy TMK? Co se nejvíce povedlo? Na co jsi Ty osobně pyšný?
Obecně si myslím, že se českému badmintonu daří dobře. Což je ve školním hodnocení trojka. Někdo to vidí uspokojivě, já s obavou pozoruji, jak se blížíme evropskému průměru, a přitom sám nesnáším průměrnost. Český badminton stále nabízí velký prostor ke zlepšení. Pojďme ho společně vylepšit!  
 
Jsem rád, že se náš tým personálně stabilizoval. Vedení svazu nemůže stát na několika dobrovolnících, kteří to dělají ve volném čase. To bychom dál přešlapovali na místě. Podařilo se nám udělat kus práce, splnit opravdu velké množství úkolů. Ale že bych z toho samou pýchou usínal na růžích, to se úplně říct nedá. 
 
Co by TMK naopak udělala jinak?
Letos to byl můj první úplný rok ve funkci. Stále se učím, stále dostávám ty výchovné pohlavky z nezkušenosti. (úsměv)
 
Budu teď zcela upřímný. Pokud bych vedl trenérsko-metodickou komisi, jak bych skutečně chtěl, pravděpodobně bych byl za pár měsíců odvolán. Hráči, kteří mě poznali jako trenéra, ví, jak umím být otravný perfekcionista,  jak z nich chci v dlouhodobém horizontu dostat to nejlepší. Ale to ve svazu bohužel nejde. Musím pracovat v realitě českého badmintonu. Což je škoda. 
 
Současná generace sportovců má největší potenciál, máme znalosti o tom, jak je připravovat po stránce speciálních dovedností, kondiční, mentální, výživové a tak dál, můžeme změnit výchovu trenérů, vytvořit metodiku, na všechno bychom měli i dost peněz… Ale český badminton nemá rád změny. (úsměv)  

Josef Rubáš a Jan Louda. Foto: Pavel Růžička.
 
Říkáš, že nemáme rádi změny. V čem vidíš největší mezery v českém badmintonu? Existuje tu nějaká dokola opakující se velká chyba?
Abych doplnil předchozí odpověď – lidský mozek nesnáší změny, to je přirozená vývojová věc. (úsměv) 
 
Nechci tady působit přehnaně školometsky, ale ještě jedna obecná poznámka. Často nejsme ochotní žít v pravdě. Neumíme si odpovědět upřímně na základní otázky. Pro hráče je snazší říct, "nemám dobré tréninkové podmínky a dostávám od klubu/svazu málo peněz", než si přiznat, že by pro svou kariéru mohl udělat více. Takové to klasické české "porážka je jejich chyba, vítězství je moje zásluha."
 
S tímhle přístupem se ale na tu lepší známku než trojku nedostaneme. 
 
Tu mezeru, o které jsi mluvila, se nám podaří zacelit, až upřímně zhodnotíme náš stav – každý trenér, každý hráč – a budeme se snažit najít cestu ke zlepšení. Pořád věřím tomu, že český badminton má na víc!   
 
Závěrečná otázka bude trochu vizionářská. Co přinese nebo co by sis přál, aby přinesl rok 2019 pro český badminton? Jaké jsou Tvé osobní i pracovní sny a cíle pro následující rok?
Především přeji všem hráčům, trenérům, funkcionářům a příznivcům badmintonu, aby byli v příštím roce šťastní, zdraví a spokojení a dařilo se jim podle jejich přání a očekávání.
 
Byl bych rád, kdyby TMK dál pracovala na zlepšení organizace sportovního úseku, zkvalitnila metodiku a práci trenérů a samozřejmě podpořila naše nejlepší v boji o olympijské hry v Tokiu.   
 
A mé osobní cíle? Neztratit nadhled v někdy krušné realitě českého badmintonu, mít každodenní radost ze své tréninkové skupiny, jejíž členy tímto zdravím, a být dál šťastný a spokojený. A v dubnu by měl v nakladatelství Albatros vyjít můj román, na kterém jsem pracoval šest let. Na to se opravdu hodně těším. A samozřejmě se mi tam povedlo propašovat badminton! (úsměv) 
 
 
About the author
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading