Ještě před spuštěním rozsáhlých protiepidemických opatření stihl proběhnout druhý ze série workshopů trenérské skupiny Rosteme společně. Přečtěte si report o tom, jak workshop probíhal a jak se trenéři přizpůsobili ve svých plánech současné "koronavirové" situaci.
 

Máme radost, že se trenérské uskupení Rosteme společně po prvním semináři v Hradci Králové rozrostlo. Splnili jsme tak jeden z dílčích cílů, který jsme si v rámci půlročního plánu stanovili. 
 

Rádi jsme také mezi sebe uvítali hosta "z řad starších" trenérů, jenž projevil zájem se k nám připojit. Postřehy Leoše Poříze naleznete níže v článku.

Koncept dvou tematických bloků byl i na druhém semináři zachován. V asi tři hodiny trvající seberozvojové části, kterou vedla Eliška Maixnerová, jsme se nejprve zabývali vztahem mezi rodiči a trenéry.
 

Rozdělili jsme se do dvou skupin, z nichž každá měla za úkol vcítit se do role rodiče, respektive trenéra, a postupnými kroky a následnou diskuzí jsme se dobrali k závěrům. Shodli jsme se mimo jiné na potřebě vzájemného respektu, důvěry či vhodné oboustranné komunikace.

Účastníci druhého workshopu iniciativy Rosteme společně.

V další části seberozvojového bloku jsme si vyzkoušeli sestavit trenérskou vizi, ujasnit si obsah, který by měla vize naplňovat, a popsat postupy, pomocí nichž lze konečné vize dosáhnout. V poslední části jsme si na praktické situaci, která vycházela z badmintonového prostředí, ukázali možné postoje a vnitřní nastavení lidí k autoritám, k vrstevníkům, jejich reakce na kritiku či selhání.
 

Badmintonová část probíhala opět pod vedení Josefa Rubáše po dobu tří hodin a další hodinu trvala diskuze, která nebyla původně plánovaná, ale vznikla spontánně zájmem účastníků a ochotou pana Rubáše s námi zůstat.
 

Po úvodním opakování základních znalostí z minulého workshopu jsme se tematicky dostali do střední a zadní části kurtu. Popsali a zkusili jsme si základní pohybové i úderové dovednosti při odlišení singlového i deblového pojetí, a bohužel (nebo vlastně bohudík) jsme zjistili, jak velké množství chybných pohybových či úderových stereotypů je v českém badmintonu, respektive v nás zakořeněno.

Momentka ze seberozvojové části.
 

Další část badmintonového bloku byla zaměřena na strategii dvouher se základními herními situacemi typu: jak vytvořit tlak na soupeře či naopak čím kontrolovat svou hru. S velkým množstvím dotazů se postupně tato část přesunula z prostředí haly do neformálního zázemí, kde jsme se snažili pomocí fotografií rozpoznávat prvky, které je dobré na svých či cizích hráčích sledovat.
 

Postřehy Leoše Poříze:
 

"V seberozvojové fázi bylo podnětné nahlédnout na vztah trenéra a rodičů. Možnosti komunikace, co jedni od druhých očekávají a co mohou nabídnout. Dále jsme si v této části ukázali, jak plánovat na časové ose. Jak rozvrhnout jednotlivé cíle a jak je zpětně vyhodnocovat.
 

Badmintonová část workshopu byla zaměřená na údery ze střední a zadní části kurtu. Téma úderů ze zadní části kurtu se již v nedávné době objevilo v nabídce svazových workshopů. V pojetí Pepy Rubáše bylo téma rozvedeno o některé technické nuance, ale především o zařazení prvků strategie. Tedy kdy, jak, kam a proč daný úder zahrát. Tento typ informací ohledně strategie byl pro mne největším přínosem workshopu."

Josef Rubáš a rozpoznávání herních prvků pomocí fotografií.
 

A co bude dál?
 

Z původně naplánovaného květnového workshopu s největší pravděpodobností sejde, naději vkládáme do workshopu datovaného na začátek prázdnin. 
 

Nechceme ale zahálet, takže jsme svou pozornost zaměřili na realizaci projektu badmintonových video-výzev, který aktuálně běží v sociálním prostoru Českého badmintonového svazu. Touto cestou bychom chtěli poděkovat reprezentantům a trenérům za spolupráci v praxi a vedení ČBaS za podporu!