logo
Český badmintonový svaz

Toto je starý web.

Nejen badmintonové ohlédnutí Mojmíra Hnilici za EH: Nejsilnějším okamžikem byl proměněný mečbol Zilbermana

Mojmír Hnilica, jenž na minulý týden skončených Evropských hrách působil jako deputy referee, se ohlíží za touto obří akcí. Přečtěte si jeho dojmy z Běloruska.

Druhé Evropské hry končí, badmintonová klání také a dojmy z organizace her i badmintonového turnaje jsou veskrze pozitivní. Nastavenou laťku bude v budoucnu těžké překonat (následující hry se uskuteční v Polsku v Krakově). Snad se program této události dočká většího zastoupení sportů a tím nabyde i na důležitosti.

Ke zdaru her pomohlo 8000 lidí při dvouleté přípravě, 6000 dobrovolníků z řad mládeže, stovky speciálních autobusů a SUVéček po dobu trvání her.

Poslední kola badmintonového turnaje, za většího zájmu diváků a bez účasti dvou předních hráčů Viktora Axelsena a Caroliny Marin (zranění), představila vrchol současného evropského badmintonu, bohužel bez české účasti. Finálové výsledky potvrdily rozložení sil v Evropě. Pokud bych si dovolil shrnout hlavní rozdíl ve výkonnosti mezi našimi hráči a "zbytkem" Evropy, je to rychlost pohybu po dvorci a jistota (či spíše nejistota) úderů.
Speciální turnajové SUV. Čínská produkce, ale silně připomíná Range Rover, říká Mojmír Hnilica.

Vzhledem k méně nabitému programu jsme měli i šanci k návštěvě města. Minsk byl za války z větší části zničen, a proto nemá tolik památek jako třeba Praha. Je poznamenán sovětskou architekturou, ale může se pyšnit dobře fungující městskou dopravou, dokonalou čistotou, krásnými parky v okolí místní řeky (cyklo stezky, lyžoběžko zimní stezky, kolečkobruslo letní stezky, pěško celoroční stezky), širokými bulváry (večer vše nasvícené) s četnými kavárnami a cukrárnami, moderně oblečenými a nemračícími se obyvateli (neviděl jsem téměř žádného kuřáka), a naopak už méně komunistickými názvy ulic (po Leninovi, Marxovi, ...).

Poměr hezkých děvčat (bez ohledu na ročník narození, krátké vlasy se nenosí...) zde vysoce převyšuje průměr Evropy, samozřejmě míněno ve směru na západ od našich hranic (úsměv).

Závěrečný ceremoniál byl důstojnou tečkou za 2. ročníkem Evropských her. Na vyprodaném stadionu Dinama Minsk jej v hledišti sledovalo přes 22 000 diváků a na ploše většina sportovců a dobrovolníků. Z her si jistě každý účastník odveze dobrý pocit z hezké akce, veselých dobrovolníků a nevšední pohostinnosti organizátorů.
Mojmír Hnilica na archivním snímku. Foto: Badmintonphoto.

Pro mne byl nejsilnějším dojmem okamžik po mečbolu Míši Zilbermana z Izraele, kdy se v náručí své matky trenérky a mixové partnerky (61 let, nejstarší sportovkyně celých her) oba rozplakali nad medailovým postupem do semifinále. Určitě vrchol jeho dlouhé badmintonové kariéry. Nebo závěrečný výbuch radosti po vítězství Nizozemek ve čtyřhře, společně se svými trenéry.

Po návratu z Běloruska bude většina přítomných hráčů patrně pokračovat v honbě za body do olympijské kvalifikace. Mne o prázdninách čekají oddílové badmintonové kempy a další dva zajímavé turnaje mimo Evropu, ale na Minsk budu spolu s dalšími rozhodčími určitě rád vzpomínat-a předpokládám, že zrovna tak i většina zúčastněných sportovců, funkcionářů a diváků.

Mojmír Hnilica

První článek Mojmíra Hnilici z Minsku čtěte zde.

About the author  
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading