logo
Český badmintonový svaz

Toto je starý web.

Adam Mendrek a jeho první zlato. Foto: Lenka Johánková.

Podařilo se mi navodit atmosféru, jako když v Německu hrajeme tréninkové zápasy, říká mistr ČR Adam Mendrek

Začínám věřit na přísloví "do třetice všeho dobrého," říká Adam Mendrek. V neděli uspěl ve finále dvouhry mužů na mistrovství republiky na třetí pokus, získal svůj vysněný první titul a pokračuje v úspěšné rodinné tradici. Jak moc se mu ulevilo a jak prožíval svou cestu turnajem?

Adame, jaké jsou první pocity po zisku tvého prvního titulu mistra ČR ve dvouhře?
Nepopsatelné, protože to je věc, kterou jsem si opravdu vysnil a vytyčil jako jeden ze svých badmintonových cílů. Už jsem byl dvakrát ve finále, 2016 a 2017, obě finále jsem prohrál, a musím říct, že od teď věřím na přísloví "do třetice všeho dobrého". Jsem prostě strašně rád, že se to povedlo.

Cítil jsi to jako kouli na noze, že ještě nemáš titul a že dvě finále nevyšla?
Musím říct, že jsem byl překvapený, že jsem to tak nebral. Podařilo se mi uvolnit, když jsem si řekl, že to chci brát jako trénink. Určitě sis všiml, že jsem neměl žádného kouče za sebou během finále. Řekl jsem si, že v Německu na tréninku taky jsem sám a musím si poradit.

Chtěl jsem proto navodit atmosféru, jako když v Německu hrajeme zápasy. Jak včera proti Honzovi Loudovi, tak i dnes (rozhovor probíhal hned v neděli po finále, pozn. red.) proti Honzovi Fröhlichovi jsem se dostal do stejného "flow" a myslím si, že to na kurtu bylo vidět.
Adam Mendrek ve finále proti Janu Fröhlichovi. Foto: Lenka Johánková.

Neseděl za tebou ani tvůj taťka, byl hodně nervózní?
Včera jsem mu právě řekl, že to chci zkusit sám, že chci zabojovat sám, tedy stejně jako na tréninku nebo na turnajích po světě. Teď zpětně vidím, že to bylo asi dobré rozhodnutí.

Přesto ti o přestávce druhého setu přišel poradit Petr Koukal, byli jste domluveni?
Nebyli, já jsem ani nepočítal, že za mnou přijde, protože říkal, ať se porvu sám. Ale po tom prvním setu za mnou stejně přišel, aby mě uklidnil. Mě samotného totiž průběh prvního setu překvapil, vyhrál jsem hladce 21:10, a spíš mi Petr přišel říct, abych ten fokus udržel na následující set.

Jak ses na velezkušeného a v obdivuhodné formě hrajícího Honzu Fröhlicha připravoval?
Na Honzu se těžko připravuje, protože to je jeden z mála hráčů, který hraje ten starší styl hry, údržbářský, profesorský. Já jsem moc dobře věděl, že Honza má výbornou techniku a úsporný pohyb po kurtu, a pokud jsem chtěl vyhrát, musel jsem se zklidnit. Když jsem viděl semifinále proti Milanu Ludíkovi, tak Milan pouze útočil a místy bezhlavě, a Honza má tu obranu opravdu dobrou.

Moje taktika byla tedy jednoduchá: udržet hru, hrát rychle, být aktivní a trpělivý.
Mendrek může konečně po finále rozdávat úsměvy. Foto: Lenka Johánková.

Přece jenom bych se ještě zeptal na tvého taťku Tomasze, prvního olympionika a bývalého několikanásobného mistra ČR. Byl hodně dojatý po zápase?
Byl dojatý, nejen on, ale i brácha. A já samozřejmě. Taťka mi vždycky vmetl do obličeje, že až vyhraju mistrovství republiky, tak si můžeme někdy povídat, a dneska jsem mu to já jako první vmetl do obličeje (úsměv). Byl strašně rád. Já jsem taky rád, že jsem předvedl hru, kterou trénuji a kterou předvádím poslední měsíc a půl. To je pro mě ta největší výhra. V Americe v prosinci to už bylo ono, pak vítězné Benátky Masters no a v Německu jsem za celý měsíc neprohrál jediný tréninkový zápas.

Na cestě turnajem byl velký zádrhel ve čtvrtfinále s Honzou Janoštíkem, kdy jsi musel otáčet. Jak jsi to prožíval?
Nebyl to zádrhel, spíš moje nerozvážnost. Takhle jsem hrával před tím. Vedl jsem v prvním setu 7:1, 19:12 a 20:15 a prohrál jsem 21:23. Za stavu 20:15 jsem začal hrát riskantně, nerozvážně, a Honza, jak je vysoký, tak mu jen stačilo všechno vracet. K tomu mu vyšlo pár výborných úderů. Jsem ale rád, že přes tu úvodní zbytečnou prohru jsem se s tím vyrovnal a další sety byly 21:5 a 21:12.

Proběhla ti po prvním setu vzpomínka na loňské MČR, kde jsi prohrál hned svůj úvodní zápas s Ondrou Králem?
Jen nakrátko mi to tam blýsklo. Řekl bych to takhle: jen jsem se usmál a řekl, že musím hrát jako v Německu. Tam taky kolikrát prohraji první set. Povedlo se to otočit a je skvělé, že jsem vyhrál nad svojí hlavou. A nakonec i s dobrou hrou.
Adam Mendrek získal pro svou rodinu singlové zlato po 22 letech. Foto: Lenka Johánková.

Budeš souhlasit, když řeknu, že je u tebe markantní rozdíl mezi tím, když hraješ pod tlakem, a když se uvolníš? V mých očích je u tebe ten rozdíl jeden z největších.

Je to přesně tak, jak jsi řekl. Když se uvolním a dostanu se do "tréninkového zápasu", tak se nebojím ucházet o tu olympijskou kvalifikaci. Když mám čistou hlavu, tak nejenom že jsem lepší fyzicky, ale i údery se zlepší a moje hra má hlavu a patu.

Ještě k psychice. Cítíš to teď jako velkou odškrtnutou fajfku a můžeš se v klidu soustředit na mezinárodní kariéru?
Vnímám to tak. Strašně to ze mě spadlo. Dvě nepovedená finále, vloni prohra v prvním zápase… i letos jsem měl těžké první kolo, hned Lukáš Zevl. Hlava pracovala. Když si to člověk užívá, je to úplně jiná hra. Fajfka je tedy odškrtnutá, ale pro mě se nic nemění. Těším se do tvrdého tréninku, mám recept, jak pracovat lépe se svým tělem, že mě hlava pustí dál a můžu víc dřít. Ta práce celková, každý trénink, přináší takovéto ovoce.

Jak těžký je trénink v Německu?
Je to hodně o tom, jak si to člověk nastaví v hlavě. To, co dělám, je nejen moje hobby, ale i práce. A když jde člověk do práce s radostí, tedy když ví, co chce od každého tréninku, tak vůbec neřeší, jestli je to těžké, nebo lehké. Když člověk chce být nejlepší, musí tomu obětovat všechno. V tréninku se proto snažím dostat na úplné maximum a posouvat to. Daří se mi to teď víc a víc.

Prozradíš, co tě čeká v nebližších týdnech a měsících?
Mezinárodní turnaje počínaje Vídní, pak Slovensko, věřím, že ještě promluvím do kvalifikace o mistrovství světa. Uvidíme, co to přinese dál.

Referát o nedělních finále MČR v Plzni si přečtěte zde.
 

About the author  
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading