logo
Český badmintonový svaz

Toto je starý web.

Rozhovor s Lucií Havlovou: Budu makat „na plnej céres“.

Rozhovor s Lucií Havlovou před mistrovstvím Evropy juniorů.
 
V nominačních spekulacích jsi byla dlouho jasnou jedničkou. Vnímala jsi svou pozici jako téměř jistou, neotřesitelnou? Jak bereš účast na mistrovství Evropy, jak velký je to pro tebe úspěch?
Pokud člověk nedává všem ostatním hráčům v republice kanáry, tak jeho nominace jistá není. Což je můj případ. Věděla jsem pouze širší nominaci. To znamená, že jsem měla pravděpodobnost nominace jedna ku sedmi.
Od prosincového repre soustředění jsem byla v nevědomosti. Popravdě mi spadl kámen ze srdce, když jsem se dozvěděla, že pojedu, protože zúčastnit se mistrovství Evropy byl můj velký sen.
Spekulovat můžu já, spekulovat můžou hráči a trenéři, spekulovat může kdokoli, ale jsou to jen spekulace a stejně má poslední slovo reprezentační trenér Michal Turoň.
 
Na mistrovství republiky juniorek jsi zářila, se dvěma zlatými jsi byla spolu s Alžbětou Bášovou nejúspěšnější hráčkou turnaje. Mezi dospělými to ale necinklo. Jak s odstupem hodnotíš obě mistrovství?
Začnu tím juniorským. Letos bylo bohužel poslední, takže obhajoba dvou zlatých pro mě byla nesmírně důležitá. Kdybych neobhájila, tak bych se minimálně do stáří ukousávala, že jsem zklamala sebe samotnou a ty, kteří mi fandí jakbysmet. Jsem ráda, že se s tím českým juniorským badmintonem loučím dvěma tituly a že se nemusím ničím ukousávat. (úsměv)
A k tomu dospělému. Dala bych to za vinu i trošku smolnému losu, i když to mě neomlouvá, já vím! Ve druhém kole jsem sehrála třísetový zápas s Martinou Benešovou, která se dostala až do finále. Sice mě mrzelo, že jsem vypadla ze hry takhle brzo, ale pocit z odehraného zápasu jsem špatný neměla, právě naopak.
Víc mě mrzel debl, kde nás s Bětkou porazila zkušenost.
Ale my teď s Bětkou a společně s panem Bášou na deblu poctivě makáme. Tak věřím, že příští rok už to všechno bude docela jinak.
 

 
Na tréninky jezdíš do Plzně, do Hořovic a do Prahy. Jak konkrétně vypadá tvůj obvyklý tréninkový týden?
Za kvalitním tréninkem se vážně hodně nacestuju. Ale ona ani není jiná možnost, protože kdybych měla trénovat někde za barákem, tak jsem herně tam, kde jsem začínala. Trénuju v Hořovicích s panem Koukalem, v Praze s panem Bášou a v Plzni s Tomášem Knoppem všeobecnou přípravu.
Hodně mi usnadnilo, že už jsem „dospělá“ a jezdím sama autem. Až do této doby se mnou cestovala mamka, za což jí veřejně děkuju nejvíc na světě! Nebo jsem jezdila vlakem a autobusem, ale to jsem na cestě strávila dvakrát více času.
Teď už je to o něco jednodušší a hlavně jsem ráda, že jsem to usnadnila mamce. Ale nebojte se nic, jezdím opatrně. (úsměv)
 
Ve tvém dotazníku mě zaujalo několik bodů. Nejvíce asi ten ohledně tvé budoucnosti. „Pokud to bude možné, přála bych si dál studovat na VŠ.“ Už víš, jakou vysokou školu bys chtěla studovat?
Vybráno ještě nemám, vybírám důkladně a navíc mě maturita a zkoušky čekají až za rok. Ale takový specifičtější výběr už mám. Ale není specifický natolik, abych ho zveřejnila a nezabrala celou stránku. (úsměv)
 
Ale ještě lepší je ta část odpovědi k zaměstnání. „Ideální by bylo mít pak stálé zaměstnání, ve kterém bych chtěla komunikovat s lidmi a jako koníčka mít s Lukášem badmintonový klub, kde bychom předávali zkušenosti.“ Jaké zaměstnání si představuješ a už Lukáš ví, co ho v budoucnu čeká?
Abych uvedla to zaměstnání na pravou míru. Když ses mě ptal, čím chci být, tak mě hned napadlo, že budu někde sedět v šedivé kanceláři a můj společník bude počítač. To ani náhodou! Navíc já kolem sebe pořád musím někoho mít. Potřebuju k žití společnost, lidi, rodinu, přátele. Jinak bych se, asi taky z důvodu některých mých životních událostí, utrápila.
A s tím klubem. Byla by škoda, kdybych pověsila raketu na hřebík a nepředala nikomu ani tu trochu, kterou umím. A kdo ví, třeba o moje rady budou někdy nějaké děti stát. (úsměv)
Lukáš o tom ještě neví, je to čistě můj nápad, ale on je pro každou srandu a taky je přizpůsobivý. (smích)
 
Je lepší seriál Přátelé nebo How I Met Your Mother?
Chirurgové! (důrazně) Já se na televizi téměř nedívám, ale u Chirurgů jsem musela vidět všechny díly, to se prostě nedá jinak!
 
Na mistrovství Evropy juniorů nastoupíš ve všech třech disciplínách. Kterou z disciplín preferuješ?   
Já v zásadě preferuju všechny disciplíny, které hraju. (úsměv) Nastoupím ve všech třech disciplínách a se 100% nasazení, ať už mám radši tohle nebo tamto.

 
Zatímco s Alžbětou Bášovou už jsi objela několik turnajů, s Adamem Mendrekem budeš hrát na turnaji vůbec poprvé. Jak se s nimi znáš, osobně i badmintonově, jak jste sehraní? 
S Květákem (Alžběta Bášová, pozn. red.) jsme hodně dobré kamarádky. Trénujeme spolu, jezdíme spolu na turnaje a stýkáme se i mimo badmintonové dění. Takže osobní stránka je naprosto skvělá. A badmintonově si na kurtu taky rozumíme. Hodně jsem deblu přišla na chuť. Začala jsem ho trénovat, protože vím, že to s Bětkou má smysl. Tím smyslem myslím, že v tom vidím budoucnost. Hrozně mě to baví!
A na mixa s Adamem se těším hrozně moc. S Adamem jsme taky dobří kamarádi, je to super kluk. Všichni víme, že ve svých letech hraje parádní badminton. Ale já si ho cením, protože i přes svůj talent a píli mu ani trochu pýcha nestoupla do hlavy. Je to pořád ten stejný Adam, kterého jsem před čtyřmi lety v Belgii porazila. (úsměv) Po dvou společně strávených badmintonových dnech v Brně už s ním nemám kladou bilanci a navíc jsme si spolu vyzkoušeli mixa.
 
Jaké je to mít za sebou mladšího partnera? A ze všech smyslů té otázky prosím o badmintonové pochopení. 
Ze začátku to byl trochu nezvyk, přeci jen jsem vždycky hrála se staršími. Ale já s tím teď nemám nejmenší problém. Protože všichni vidí věk, ale já vidím ten „badmintonový věk“ a ten je u Bětky i Adama docela někde jinde.
 
Mezi juniory končíš. Jak by ses chtěla rozloučit?
S juniory se rozloučím v Helsinkách. Takže můžu říct, že bych se chtěla rozloučit co nejlepším umístěním. Ale něco jiného je jen chtít a něco jiného je činit. Takže já v Helsinkách budu makat, jak říká pan Koukal „na plnej céres“. Do dneška nevím, co to je céres, ale je to něco velkýho. Takže tak!
Sice v juniorech končím a bude se mi po nich stýskat, ale vždyť je to jen jedna badmintonová etapa. Byl to v podstatě jen takový začátek.
About the author Pepa
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading