logo
Český badmintonový svaz

Toto je starý web.

Rozhovor s Mojmírem Hnilicou, vrchním rozhodčím olympijské turnaje. Víme, komu by přál zlato.

Mojmír Hnilica se dnes vrátil z Rio de Janeira a poskytl nám exkluzivní rozhovor vrchního rozhodčího olympijského turnaje. 
 
Jak probíhají poslední přípravy na hry, jak se na vrchol čtyřletého snažení připravuje vrchní rozhodčí?
Přípravy probíhají celkem úspěšně. Kontrolovala se hala, losovalo se a sestavoval časový plán zápasů.
Připravuji se průběžně. Musím ještě prostudovat řadu olympijských dokumentů, osvěžit badmintonové předpisy, připravit vstupní brífinky, vyřizuji nespočet e-mailů týkajících se turnaje, rozhodčích, časového plánu apod.
Jen na tu portugalštinu čas nezbývá.
 
Vzhledem ke změně systému se nedá předpokládat taková smršť výkonů daleko za hranicí fair-play jako před čtyřmi lety v Londýně, kdy ve čtyřhře žen byly čtyři elitní páry diskvalifikována. Ale přesto se zeptám, bereš si s sebou černou kartu?
Ta patří do standardní výbavy, ale ještě jsem ji nikdy nepoužil a doufám, že ani v Riu. (usmívá se)
 
Co budou tvé hlavní úkoly na turnaji?
Předejít všem možným problémům, připravit nadstavbovou část po sehrání zápasů ve skupinách, dohlížet na rozhodčí, na aktuální zápasy v hale, na výsledkový servis.
V podstatě jako na každém dalším špičkovém turnaji.
 
Vrchní rozhodčí je pod tlakem ze všech stran, koučové jednotlivých výprav, organizátoři, televizní stanice, světová badmintonová federace. Jak to vše zvládnout?
Uvidíme, na rozdíl od ostatních turnajů je zde více „pomocníků“ – mám tři zástupce, je zde technický delegát BWF, řada pracovníků BWF, team výsledkového servisu, manažeři rozhodčích a lajnových rozhodčích, tým zdravotníků, tým dobrovolníků atd.
Je to hodně o komunikaci a zkušenosti.
Nejhorší je, že zkušenosti se získávají hlavně z chyb. Snad žádné nenastanou.
 
Kteří trenéři jsou – řekněme to kulantně – nejaktivnější? Tipnu si, dánský tým v čele s Larsem Uhrem a Kennethem Jonassenem?
Asi ano, ale jsou korektní. S Dány, Angličany i Asiaty vycházím dobře, bude zde však řada trenérů a dalších lidí okolo, kteří se přímo ve vrcholovém badmintonu nepohybují.
Hodně bude záležet na výkonech rozhodčích.
 
S jakým týmem či jakými hráči naopak nejsou žádné problémy?
V poslední době jsem měl asi kliku na dobré turnaje, ani si nevzpomínám. Obecně lze říci, že čím vyšší úroveň turnaje a hráčů, tím méně běžných problémů. Hráče většinou ukrotí samotní rozhodčí, jen trenéři si občas stěžují na rozhodčí, hlavně u podání.
Dříve bývaly doby rozhodčích krušnější.
 
Jaké jsou třeba požadavky všech zainteresovaných?
To bychom tu byli dlouho. Nyní bylo zásadní rozlosování, časový plán a příprava haly – zde to bylo hodně na organizátorech a BWF.
Trenéři upřesňují požadavky na trénink, zástupci televizí jsou zatím s časovým plánem spokojeni – vznesené požadavky na časy pro jednotlivé země byly uspokojeny, s ohledem na časová pásma – míče jsou skvělé, používáme speciální edici zelené tuby, z olympijské vesnice do haly je to přes ulici, takže pro hráče je to jednoduché.
 
Těšíš se na spolupráci s Peterem Tarcalou, který bude na hrách technickým delegátem?
S Peterem se známe od jeho prvních kroků v mezinárodním badmintonu. Nyní jsme na přípravách v Riu byli společně celý týden.
On má dceru Miu, my zase vnučku Miu; Bára se nechala inspirovat.
Takže nevidím žádný problém. Pokud nebudou nějaké závažné průšvihy, spolupráce bude jednoduchá. A nemáme jazykovou bariéru. (usmívá se)
 
Jak bude rozdělená vaše spolupráce?
Já budu dělat svoji práci jako obvykle, a bude-li nějaký problém přesahující mé kompetence, budeme jej řešit společně.
Technický delegát dohlíží v podstatě na vše, ale mé pravomoci to nijak nemění.
 
Čekají tě třetí olympijské hry, byl jsi v Aténách a Pekingu. V čem jsi z minula poučen a na co se na hrách po předchozích zkušenostech těšíš?
Zkušenost je to jistě cenná. Poučen jsem i tím, že z ostatních sportů asi mnoho neuvidím, jako referee nebudu mít moc volna, první dny jen tak čtyři hodiny spánku.
Vím, jak ošetřit nasazování rozhodčích, aby si užili jak zápasy, tak i volno; to se mi v Pekingu vůbec nezdařilo, díky nesmyslnému nasazování rozhodčích na zápasy.
Těším se, až budu mít za sebou poslední finále. A samozřejmě se těším na olympijskou atmosféru a na spoustu badmintonových kamarádů z celého světa.
 
Tvůj tip. Vyhraje Lee Chong Wei konečně velkou akci, potřetí za sebou Lin Dan nebo někdo třetí?
Tipnul bych někoho třetího, ale přál bych zlatou Malajsii.
 
Novou olympijskou disciplínou, které se účastní každý, je vir zika. Nebojíš se ho?
Nebojím. (důrazně)
Toho se bojí převážně „chudí“ sportovci; tenisté, golfisté. Ostatní jsou hrdí na to, že se na olympijské hry probojovali, že mohou reprezentovat a že se podívají do Ria. Za celý týden jsem neviděl jediného komára, natož někoho nakaženého.
A nebojím se ani kriminality. Ne, že by nebyla, ale ve kterém velkém městě není. To se týká ale převážně okolí Copa Cabany a favel.
V okolí olympijské vesnice a sportovního parku – cca 30 km od centra – žijí převážně obyčejní Brazilci, kteří jsou velmi ochotní a milí. Dávají si přednost v dopravě, nabízejí si navzájem místa v dopravních prostředcích, mluví jen portugalsky a nechápou, že jim nerozumím ani slovo. (usmívá se)
 
Badminton se dlouhodobě potýká se třemi problémy. Stále se prodlužují zápasy, a nemyslím tím nedávný extrémní zápas ženské čtyřhry na asijském mistrovství, který se hrál 2 hodiny a 41 minut. Bude se hrát na tři vítězné sety do 11 bodů bez nastavení, nebo zkrátí BWF třetí set na 11 bodů?
Tyto záležitosti přijdou na stůl nejspíš po olympijských hrách. Já bych byl pro kratší třetí set, hlavně u soutěží mládeže by hra na tři vítězné sety byla asi zmatečná.
Hráči by při použití zkráceného třetího setu snad chtěli vyhrávat už ve dvou setech a nenechávat vše až na ten třetí, který by byl kratší a tím i nebezpečnější.
A ještě bych doporučil hrát s rychlejšími míči; výměny by byly kratší.
 
Druhá je líbezná spolupráce čínských hráčů ve vzájemných zápasech. Stále se mluví o zásahu do této týmové režie, ale nic se neděje.
Je to jednoduché, ať ostatní více trénují a skončí dominance Číny. Ale vážně.
Těžko se s tím dá něco dělat, pokud to není do očí bijící, kdo dokáže hráči, že se nezranil apod. Jako trenér to docela chápu, i když s tím nesouhlasím.
 
A třetí věc. Když jsem na mistrovství světa sledoval z bezprostřední vzdálenosti zápasy ve čtyřhře mužů, fascinovalo mě, jak někteří borci v závěru setu zvednou servis vysoko ke své vypracované hrudi s vědomím, že jim to stejně nikdo neodpíská. Nebylo by možné nějaké „jestřábí oko“ i na toto?
U krátkých podání to není tak nebezpečné, ale naopak u vystřelených servisů. Už se něco podobného probíralo a myslím i testovalo, jednotná úroveň výšky zásahu míčků při servisu pro všechny hráče. To by elektronické „jestřábí oko“ zvládlo, ale týkalo by se to zase jen několika špičkových turnajů. Jsem však pro i bez onoho oka.
 
 
 
About the author Pepa
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading