logo
Český badmintonový svaz

Toto je starý web.

Vítězslav Kokoř: "Stále jsem hladový po badmintonovém vzdělání."

Již třetí ročník soutěže Díky, trenére zná své finalisty - třicítku nejlepších trenérů mládeže. A ani v roce 2017 nechybí v zastoupených sportech badminton. Na Tomáše Krajču (Top 30 v roce 2015) a Jiřího Frendla (celkové 4. místo v roce 2016) navázal Vítězslav Kokoř - předseda a hlavní trenér Badminton VK Aš a zakladatel ašského badmintonu. 

Nominace v soutěži je pro Vítězslava Kokoře především oceněním cesty, kterou ašský badminton ušel od založení v roce 2012. I proto jsme v našem rozhovoru hodně prostoru věnovali jeho historii a radostem i strastem provozování badmintonu v západním cípu České republiky. 

Jak vnímáš projekt Díky, trenére, a co pro tebe znamená nominace do letošního top 30?
Projekt "Díky trenére" je bezpochyby skvělá akce, která veřejnosti připomene spoustu bezejmenných, ale významných trenérů v Česku, jejichž práce s mládeží je neviditelná, ale pro samotné děti a rodiče důležitá. Jsou to první krůčky trenérů s dětmi do závodního sportu.

Víš nebo tušíš, kdo tě nominoval, a co mohlo hrát ve tvůj prospěch při výběru trenérů nejlepší třicítky?
Vůbec nemám ponětí, kdo mě nominoval. Trochu mě to mrzí, protože nemohu dotyčnému poděkovat. Ale ten, kdo mě nominoval, tak určitě ví, proč to tak chce. Osobně nominaci vnímám jako určité poděkování za dosavadní práci s klubem a mládeží. Nevím, co hrálo roli při výběru do TOP 30. Od organizátorů mi přišel email, že je můj příběh zaujal a zda chci pokračovat dále v soutěži. Netuším, jaký o mě byl napsán příběh. :-)


Společný camp ašských a karlovarských badmintonistů. Foto: Archiv Víta Kokoře

Ocenění pro tebe je samozřejmě oceněním pro celý ašský badminton. Jeho historie není dlouhá, ale zajímavá, pojďme si o ní chvilku popovídat. Kdo všechno byl u zrodu ašského klubu a čí byl nápad v Aši začít právě s badmintonem?
Ano, to především. Ocenění pro mě osobně beru až na x-tém místě. Největší radost mám z toho, že účast v soutěži "Díky trenére" je velikou reklamou pro klub a samozřejmě také pro město Aš. Kdo z badmintonové veřejnosti před rokem 2012 věděl o nějaké Aši? Maximálně, že je to nejzápadnější město tam někde v Sudetech. :-)  Proto v soutěži pokračuji dál.

Ašský badminton vznikl díky ašskému volejbalu. V Aši se nikdy v historii badminton nehrál. Proto Badminton VK Aš - Badminton Volejbalový Klub Aš. Nikoli Badminton Vítězslav Kokoř Aš, jak už se mě kolikrát někdo zeptal. :-) Zkratka je čistě náhodná. 
 
Ve Volejbalovém klubu Aš v roce 2012, jehož jsem byl předsedou, začali dva lidé pinkat badminton přes volejbalovou síť. Halu jsme měli ve správě od města a protože jsme nemohli kapacitně vykrýt hodiny v hale, které jsme měli k dispozici, museli bychom tyto volné hodiny předat k dispozici jinému subjektu. To mi přišlo škoda. Proto jsem tentkrát dostal nápad založit ve volejbalovém klubu badmintonový oddíl. 
 
Já sám jsem o badmintonu vůbec nic nevěděl. Tenkrát jsem si někde přečetl příběh Petra Koukala a začal se o badminton více zajímat. Petra jsme potom pozvali na slavnostní zahájení činnosti badmintonového oddílu. Petr přijel s Jakubem Bitmanem a v říjnu 2012 uspořádali v Aši exhibici. Takhle se postupně badminton dostal do povědomí ašské veřejnosti. 
 
Je pravda, že momentálně tím hlavním hybatelem rozvoje badmintonu v Aši jsem zatím já. Na druhé straně už jsem ve svém životě měl spoustu představ a připraveno několik projektů. I mimosportovních. Jenomže pokud k těmto projektům nenajdeš schopné lidi, kteří jsou ochotni se na nich podílet, jsou všechny krásné představy k ničemu. V Aši se dala dohromady schopná parta lidí, kteří jsou ochotni udělat něco navíc. Společně s rodiči mládeže vidí, že způsob a směr, kterým se klub vydal, má smysl a hlavně přináší jejich dětem radost. Proto můžeme pořádat i "áčkové" turnaje. Vždy nám s organizací pomohou rodiče i děti. Proto můžeme jezdit na turnaje šesti auty. Vždy se najde nějaký ochotný rodič, který děti do auta vezme. Důležité samozřejmě také je, že rodičům uhradíme cesťáky a děti mají na všechny GP turnaje uhrazeny veškeré náklady. 


První ašští badmintonisté Pavel Kokoř a Jan Mátl spolu s Petrem Koukalem. Foto: Archiv Víta Kokoře

Je pravda, že sportovní hale, kde nyní působí váš klub, hrozilo dokonce zbourání?
To je pravda. Ašská hala byla málo využívána a jak leckdy politici rozhodují pouze dle červených nebo černých čísel, padl dokonce návrh na její zbourání. :-)
Dnes je samozřejmě situace úplně jiná. Do haly město stále investuje a její naplněnost se od vzniku badmintonu zvýšila o 700 %. Halu máme společně s volejbalisty 
stále ve správě. Badmintonový oddíl ji využívá nejvíc. 

Jak těžké bylo budovat klub takříkajíc "na zelené louce" bez možnosti využít např. zkušeností bývalých hráčů, kvalifikovaných trenérů atp.?
Samotný proces vzniku badmintonového oddílu byl pouze administrativní záležitostí. Upravily se stanovy klubu a hotovo. Složitější bylo přesvědčit město, aby do málo využívané haly, kterou chtělo zbourat, investovalo peníze na nákup badmintonových stojanů, namalování badmintonových kurtů, atd. Nějak jsem je přesvědčil a myslím, že dnes toho nikdo nelituje. :-)
 
Další nesnadnou záležitostí bylo trénování dětí. Původně jsme totiž netušili, že o badminton mezi mládeží bude takový zájem. Naším prvním trenérem, a tím prvním myslím nejen dětí, ale i nás, naprosto nezkušených dospělých, byl Renda Weinzettl. Někde na internetu jsem ho vygoogloval a on tenkrát přijel se svým synem
na první soustředění, které jsme měli společně s karlovarským oddílem. 
 
Potom jsme si udělali první zkoušky u Honzy Segeče, který mi v počátcích hodně pomáhal. Pravidelně každé pondělí jsem jezdil na tréninky RSC z Aše do Plzně a odkoukával metodiku. K tomu jsem se vzdělával přes různé internetové stránky a po badmintonovém vzdělání jsem byl úplně hladový. To jsem stále. :-) 
 
Pravidelně si k našim dětem na soustředění zveme další skvělé trenéry. Tomáše Krajču, Markétu Osičkovou, naposledy tady byl Petr Báša... Mým tajným přáním je dostat do západočeské oblasti nějakého asijského stážistu, který bude pravidleně na trénincích. Už na tom pracuju. :-)


První ašská tréninková skupina. Foto: Archiv Víta Kokoře
 
Během pár let existence jste dosáhli na úctyhodnou členskou základnu. Přiblížil bys vaše projekty, které pomáhají rozvoji badmintonu v Aši? 
Členská základna v Aši čítá kolem 70 dětí a 30 dospělých. Co do počtu aktivně hrajících dětí jsme nejsilnějším oddílem v západočeské oblasti. Děti máme rozdělené do čtyř tréninkových skupin. Každý rok v září organizujeme nábory, ale největším zdrojem je pro nás projekt školní badmintonové akademie. Jedná se o projekt, kdy každý měsíc přivedou učitelé dětí druhých až pátých tříd děti do haly a místo tělěsné výchovy mají jednu hodinu badmintonu. Každá třída se střídá po jedné hodině. Někteří, které badminton zaujme vstoupí do oddílu a pro ostatní je akademie příjemným zpetřením telesné výchovy. Každým rokem tak máme v oddílu nové druháky a 4 roky se školní děti seznamují s tímto báječným sportem. V páté třídě všechny děti obdrží certifikát o absolvování školní akademie. Od nového školního roku 2017/2018 jsme se s paní ředitelkou domluvili, že projekt rozšíříme o první třídy. 
 
Ani u tohoto projektu ale začátky nebyly jednoduché. Byť je akademie mezi dětmi, ale i učiteli velice oblíbená, objevily se i dopisy, kde paní ředitelce kdosi vyhrožoval školní inspekcí. Prý se děti mají v době vyučování učit a ne si někde pinkat. :-) Dnes podobné projekty spolupráce škol a sportovních oddílů podporuje Ministerstvo školství, ale tenkrát jsme řešili, zda to má smysl. Naštěstí paní ředitelka Jiřina Červenková se nenechala zastrašit a od projektu neustoupila.  

Dnes je Aš významnou silou v karlovarském, potažmo západočeském badmintonu a vaši hráči se už prosazují i na celostátní úrovni (čerstvě i medailově na GPA U13 -Markéta Flachsová). Kde vidíš budoucnost klubu za 5 či 10 let? Bude se třeba někdy v Aši hrát extraliga? 
Budoucnost ašského badmintonu vidím v dnešních dětech. Ti budou tvořit soutěžní základnu možného dospělého badmintonu. Pokud se tedy do Aše po studium vrátí. To je totiž dost velký problém ašského sportu obecně. Můžeme vychovávat mládež do starších žáků. Pak nám všichni utečou na studia do Plzně, Prahy a jinam. Dokud na Karlovarsku nebude vysoká škola a jiná struktura zaměstnanosti, budou mladí lidé zakládat rodiny ve velkých městech a do Aše se už nevrátí. 
About the author  
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading