Rok 2008 patří definitivně do šuplíku se vzpomínkami. Měl by se odložit, ale nemělo by se zapomenout. Byl to rok, kdy český badminton slavil výroční 50. let od svého vzniku.

Velkolepému ohňostroji oslav dodaly na síle rovněž výkony českých badmintonistů – a nemyslím jen výkony hráčů a hráček. Petr Koukal a Kristína Ludíková se zúčastnili olympijských her, Jana Honnerová jako lajnová rozhodčí rozhodovala zápas desetiletí, finále olympijských her ve dvouhře mužů, a Mojmír Hnilica se na konci roku stal jediným rozhodčím na světě, který má dvě nejvyšší rozhodcovské licence.

 
Mojmíre, jaký byl rok 2008 z tvého pohledu?

Rok 2008 byl určitě úspěšný, finanční krize se mne nedotýká, přežil jsem ve zdraví, i když někdy (skoro pořád) to bylo dost hektické.

A hlavně – přestal jsem funkcionařit v oddíle, což je po tolika letech neuvěřitelná úleva. Kromě badmintonu jsme zvládli rekonstrukci zděděného domu, Péťa (naše nejmladší ratolest) se má k světu, tři starší potomci nás nebijí ani neposílají do důchoďáku, takže dobrý.

Jaký byl badmintonový rok 2008 z tvého pohledu?

Náročný, protože jsem absolvoval asi rekordní počet turnajů, schůzí a školení jak doma, tak i venku, což mne nutilo využívat každou volnou chvilku k dohánění pracovních povinností, na úkor všeho ostatního.

Ale jsou i světlé momenty – dostal jsem BWF Certifikaci vrchního rozhodčího a zajímavé nominace na příští rok – Čína, Indie a další.

Z mezinárodního pohledu to je bezesporu příznivá změna ve vedení BWF (odstoupení „diktátora“ Gunalana ze všech funkcí).

Navíc jsem zvědavý na nový experiment odsouhlasený v prosinci – servis ve čtyřhře se bude hrát obdobně jako ve dvouhře (bez předposlední čáry).

 
Vrcholem roku byly bezesporu olympijské hry? Jak a kde jsi je sledoval?

Sledoval jsem je částečně se zájmem a částečně z povinnosti (střídavě z empajru, z místa pro servisového rozhodčího a z tribuny).

Bohužel jsem kromě badmintonu nic moc dalšího nestihl.

 
Jaký hráč (zápas, moment, výsledek atp.) tě na olympijských hrách zaujal a proč?

Samozřejmě jsem se na to díval více z pohledu rozhodčího, takže mě zaujaly hlavně zápasy, kde měli rozhodčí trable – s trenéry nebo i s hráči.

Z negativního pohledu mne překvapila předčasná prohra Tine Rassmusenové, která se nedokázala vyrovnat s rychlejšími míči, změnila taktiku hry a skončila.

Dalším zážitkem byl suverénní výkon „mého přítele z Korea Open“ Lin Dana.

Ale celkově byla olympiáda pro mne trochu zklamáním, protože vzhledem k nesmyslnému rozdělení práce měli rozhodčí minimálně času shlédnout další sporty, a také rozlehlý Peking byl méně „přátelský“ než Atény.

Samozřejmě organizace byla v Číně perfektní (a nejen ta). I přesto vybavení haly či hotel v Pekingu nedosáhly úrovně dalšího badmintonového turnaje hraného v září – China Masters Seper Serie.

 
Jak hodnotíš výsledky českých hráčů?

Nejsem asi ten pravý na hodnocení.

Jen se mi zdá, že v mládežnických kategoriích nastávají hubenější časy, v dospělých je to zatím lepší – i když leckdo i zde očekával trochu více. Ale uvidíme na kurtech.

 
Pomalu se dostáváme ze světa domů. Který moment letošního roku se zapíše do padesátileté historie českého badmintonu?

Kromě účasti dvou hráčů a dvou rozhodčích na olympijských hrách, určitě zdařilá oslava tohoto výročí v hotelu Step, a nečekaný divácký zájem při MČR tamtéž.

 
Kdo se pro tebe stal osobností roku 2008 a proč?

Není asi co řešit – trenéři a rozhodčí nejsou tak na očích – takže oba naši olympionici a suverénní Lin Dan.

 
Jaký okamžik, zápas, turnaj, výsledek, zážitek apod. bys vyzdvihl?

Musel bych se opakovat, ale byl to asi již vícekrát v minulosti zmiňovaný finálový zápas s incidentem Lin Dana na Korea Open 2008, který pohnul s konzervativním myšlením funkcionářů v BWF, měl a ještě bude mít za následek úpravy pravidel.

A málem bych zapomněl na naší nečekaně vítěznou čtyřhru (hvězdný tým Radotín D) v závěru roku, zaručující postup do finálové skupiny oblastního přeboru. (úsměv)

 
Jaké jsou tvé osobní ambice pro rok 2009?

Přiznám se, že moc osobních ambicí nemám, jen bych uvítal, aby příští rok byl klidnější a měl jsem více času pro sebe a pro své blízké.

 
Co bys popřál českému badmintonu do příštího roku a do dalších padesáti let?

Zájem médií a medaile z vrcholných soutěží – bez toho se dál budeme těžko dostávat.

   
 

Pepa